V dnešních Toulkách si prohlédneme historické zajímavosti města Trhový Štěpánova a podzimní přírodou dojdeme do Vlašimi.
Štěpánov, od roku 1912 Trhový Štěpánov, patří k nejstarším sídlům v oblasti. Jméno je nejspíše odvozeno od nedoloženého vladyky Štěpána, který zde založil své sídlo. V roce 1108 je Štěpánov zapsán jako majetek držitelů hradu Leštna nad Sázavou (Lštění). Před rokem 1126 se stal součástí biskupského majetku a lze předpokládat opevněný biskupský dvorec. Z roku 1235 se zachoval záznam o jeho prodeji Šternberkům. V roce 1250 se stal opět majetkem pražských biskupů. Pražský biskup Tobiáš z Bechyně ho nejspíš již před rokem 1290 povýšil na městečko, uvádí se jako „tržní místo“. Konaly se zde významné trhy, a právě obchodování napomohlo k jeho rozkvětu a rozvoji. Zřejmě na konci 13. století bylo nedaleko Štěpánova, v blízkosti dnešní Černé skály u Panského (Ješova) mlýna, objeveno zlato. Do městečka přišlo 48 rodin horníků a významně tak rozšířily počet jeho obyvatel. Biskupský hrad byl založen zřejmě na počátku 14. století. Sídlil v něm purkrabí, který zodpovídal za biskupský majetek. V roce 1378 mělo město podle zápisů 4 mlýny, 8 sladoven a 21 krčem. Těžba zlata skončila v roce 1390 a horníci odešli. Po přestupu arcibiskupa Konráda z Vechty (1413-1431) k husitství se stal Štěpánov světským majetkem. Husitští kněží zde působili v letech 1421-1624. Také hrad drželi husité a byl oporou husitského hnutí v kraji. V roce 1436 nebyl Štěpánov vrácen pražskému arcibiskupství. Císař Zikmund jej daroval Mikuláši Trčkovi z Lípy na Lipnici, sídlícímu ve Vlašimi. Majitelé se poté často střídali. Měšťané na císaři Rudolfu II. vymohli, aby si město mohli koupit. Štěpánov se stal na několik let svobodným městem, které se ale zadlužilo, takže žádalo císaře, aby město prodal. Majitelem se l5. 6. 1596 stal Petr Karel Holický ze Šternberka. Třicetiletá válka a hladomor přinesly úpadek, městečko ale zřejmě vypáleno nebylo. Podle údajů Berní ruly bylo z 58 domů jen 9 pustých. V roce 1664 prodal Jiří Holický město rytíři Ignáci Gottfriedovi (Bohumírovi) Houssonu. Ten nechal v prostoru hradu vystavit honosný raně barokní zámek. Již v roce 1668 majetek koupila hraběnka Maxmiliána Spaarova z Waldštejna, v roce 1687 pak hraběnka Františka Benigna z Weissenwolfu. Její vnučka Marie Josefa se provdala za knížete Auersperka a město se tak dostalo do držení rodu až do roku 1848. V roce 1741 vypukl ve Štěpánově velký požár, shořel zámek a 40 domů. Auersperkové neměli zájem na obnově zámku, prostor byl postupně zastavěn. Tím se více jak o polovinu zmenšila plocha náměstí. Od poloviny18. století začal velký nárůst nové výstavby městečka, v roce 1843 zde stálo 209 domů, v nichž žilo 1318 obyvatel. V roce 1854 je Štěpánov uveden jako město. Další velký požár, který zničil 21 domů, ho postihl v roce 1865. Další rozvoj města však pro odlehlost nepokračoval. Nezměnila to ani výstavba lokální železniční trati z Vlašimi do Dolních Kralovic, která se stavěla se v letech 1900-1902. Pravidelná přeprava osob i nákladů byla slavnostně zahájena 12. října 1902. Z důvodu výstavby vodní nádrže Švihov (Želivka) byla trať zkrácena do Trhového Štěpánova. Doprava skončila 30.6.1974 a trať byla zrušena. Pravidelná osobní doprava mezi Vlašimí a Trhovým Štěpánovem pak byla ukončena v roce 2021. Historická struktura zajímavého města se zachovala bez větších zásahů. Do podoby náměstí ale rušivě zasáhla stavba nákupního centra. Celkový obraz pak poškodily necitlivé úpravy fasád mnohých domů. Městem přestal být Trhový Štěpánov až v roce 1954. Titul město mu byl vrácen 17.5.2007, má historickou pečeť i městský znak, od roku 2001 také městský prapor.
Procházku zahájíme na štěpánovském náměstí. V jeho horní části stojí Pomník obětem 1. světové války odhalený 6.8.1922. Dále projdeme kolem pískovcové sochy sv. Jana Nepomuckého. Tradičně pojatá socha světce na vysokém podstavci pochází zřejmě z konce 30. let 19. století. Budova Občanské záložny na náměstí je z roku 1930 a dnes slouží jako budova pošty. Nákupní středisko „Lípa“ bylo postaveno na místě domu poslední židovské rodiny. Spíše jako větší samoobsluha s prodejnou masa otevřeno 12.6.1986. V následujícím roce došlo k přístavbě budovy MNV a zdravotního střediska. Až v roce 1992 došlo k dokončení budovy, ale zanedlouho k jejímu prodeji. Hrad ležel přibližně v prostoru zástavby v ulici V Zámku, vytyčené v podélné ose zámku. Hrad měl čtverhranný půdorys o rozměrech 54 x 49 metrů (jinde uvedeno 53x53). Kolem něj obíhal mohutný příkop. Vnitřní zástavba není bohužel známa. Pustý je znamenán již v roce 1442, znovu pak i v roce 1557. Před rokem 1664 začala zřejmě přestavba a po tomto roce nechal nový majitel panství Ignác Gottfried z Houssonu vestavět do zřícenin hradu honosný raně barokní zámek se dvěma věžemi. Stavbu dokončila nejspíše v roce 1668 Ludmila Sparru. Kámen s touto datací a erbem dnes již zcela setřelým pocházející údajně ze zámecké brány najdeme zazděný do fasády domu č.26 nad městským úřadem. Popis z roku 1687 zmiňuje krásný nově vystavěný zámek s 15 pokoji, prostornou kapli Tří králů, kamennou věž vysokou 30 loket (1 loket=59 cm) tedy asi 18 metrů, opatřenou hodinami. Obehnán byl hlubokým příkopem a zdí 4 lokte (2,5 m) širokou a 4 sáhy (1 sáh=1,8m) tedy 7 metrů vysokou. Do zámku se vcházelo po zdvíhacím mostě branou s červenou bání. Zámek zničil v roce 1741 požár. Zříceniny byly z větší části rozebrány, plocha rozparcelována a zastavěna 17 domky, nejen po obvodu ale i uvnitř. Došlo tím k významnému narušení zřícenin významné památky. K dalšímu pak při výstavbě obchodního střediska v 90. letech 20. století. Původní obvodová hradba se dochovala přibližně ve třech čtvrtinách obvodu do výše 4 metrů. Od roku 1988 jsou zbytky hradu a zámku chráněny jako kulturní památka.
Na zatím nedoloženém místě stálo další panské sídlo. Výslovně „rytířské sídlo“ se připomíná v roce 1664. Mělo dvůr, zahradu s besídkou a zděnou střelnici. Nechal si ho zřídit Jan Malovec z Malovic, který získal v roce 1575 polovinu města. Jan zde sídlil i poté, když později koupil i druhou část města s pustým hradem. Kdy a za jakých okolností zanikl, není známo. Snad šlo o panský dům, v němž dnes sídlí muzeum. Je jednou z nejstarších budov města. Dnes zrekonstruovaná budova na náměstí s červenou fasádou byla později majetkem rodu Holických ze Šternberka. Proto jeho štít zdobila šternberská osmicípá hvězda. Město i panství koupili Holičtí od císaře Rudolfa II. poté, co město získalo svobodu, ale brzy se zadlužilo. V roce 2001 byly zahájeny práce na rekonstrukci muzea. V červnu roku 2002 vyšel ve Zpravodaji Štěpánovska a v časopise Pod Blaníkem, ročník VI., 2002, číslo 3, strana 16, článek Libora Gabriela nazvaný " Odhalený stavební vývoj středověkého domu v Trhovém Štěpánově." Autor v něm popsal podrobně tuto stavbu. V průzkumu bylo zjištěno, že se zachovaly části starých omítek z přelomu 16. a 17. století. Výsledky tohoto průzkumu zařazují tento objekt mezi významné historické stavby středověkého Trhového Štěpánova. První část rekonstrukce budovy byla dokončena v roce 2003. Spolkový dům včetně zrekonstruované druhé části-muzea byl slavnostně otevřen a veřejnosti zpřístupněn 8.11.2011. Výstavní síň rodáka, akademického malíře Josefa Tříšky (1885-1967 Praha). Akademický malíř a pedagog obci daroval několik obrazů, zbudovaná roku 1971. Zajímavostí je, že se jeho manželkou stala dcera Aloise Jiráska. Na jednom z vystavených obrazů je namalován právě tento významný a dříve velmi oblíbený český spisovatel. Auersperkové nechali postavit v letech 1780-1785 radnici. Tento mohutný dům s věžičkou v ulici pod muzeem ale již dlouho neslouží svému účelu.
Ke kostelu můžeme z náměstí vstoupit barokní bránou, my ale projdeme kolem kříže pod bývalou školou. Údajně byl vztyčen na soklu pranýře. Míjíme také velkou budovu původně měšťanské školy. Kostel svatého Bartoloměje byl postaven ve 13. století v raně gotickém slohu. Za braniborských válek (1278-1283) nechal biskup Tobiáš z Bechyně kostel opevnit. Kamenná hradba kolem kostela sloužila k obraně obyvatel hlavně před Branibory. V 1. polovině 14. století se stal kostel farním, došlo k vrcholně gotické přestavbě. Kolem roku 1704 pak proběhly barokní úpravy, výměna původních gotických oken a zvýšení lodi. V letech 1856-1859 nahradila horní dřevěnou část věže zdivo v novogotickém slohu s hrotitými štíty a jehlanovou střechou. V roce 1972 byla vyhotovena okna se skleněnou mozaikou podle návrhu akademického malíře Josefa Jiřičky mladšího. Na špičce věže je zlacená koule a kříž. Triumfální oblouk zdobí nástěnná malba ze 2. poloviny 14. století. Na jižní stěně kněžiště je osazen gotický sanktuář, na severní malovaný znak z roku 1557. Nad vstupem do sakristie je namalován erb Malovců z roku 1592. Hlavní oltář zhotovil v roce 1724 řezbář Jan Zelenka z Nesper, kazatelnu v roce 1737. Vpravo od oltáře je původní gotická křtitelnice. Do kostela se původně vstupovalo z jižní strany, kde je dnes kaple Božího hrobu, zachován je původní gotický portál. Mohutná ohradní zeď má dvě branky s půlkruhovými portály. Východně od kostela stojí výklenková kaple. Na vnější straně hradeb se nachází kříž. Některé části hradeb jsou již nahrazeny zdmi přiléhajících domů. Za pozornost určitě stojí i barokní fara s volutovým štítem.
Projdeme ulicemi Spojovací a Nádražní, kde se připojíme na zelenou turistickou značku. Pokračujeme po ní rovně až k železničnímu přejezdu. Za ním odbočíme vpravo a asi po 100 metrech přicházíme k márnici židovského hřbitova. Cenný areál je doložen od 17. století, tradovaný údaj o koupi pozemku v roce 1438 je nedoložitelný. Hřbitov má podélný tvar, vstup ze západní a východní strany. U hlavního vstupu je umístěna pamětní deska s informacemi o hřbitově v letech 1989–1992 a rodině Dubových, vyvražděné za 2. světové války. Dochovalo se přibližně 300 stél, nejstarší pochází z roku 1711. V roce 1916 pohřben Alois Kraus, pradědeček spisovatele Františka R. Krause. Poslední pohřeb zde proběhl před rokem 1943. V roce 1968 zde umístěno 90 nejcennějších náhrobků (od poloviny 17. století) ze hřbitova v Dolních Kralovicích před jejich zaplavením. Už v 80. letech 20. století proběhla za finanční pomoci z Rakouska rekonstrukce, od devadesátých let 20. století je hřbitov udržován pravidelně. Klasicistní márnice opravena v roce 1991. V roce 1992 generální úprava areálu židovského hřbitova. V roce 2005 byly vztyčeny povalené náhrobky.
Vrátíme se k přejezdu a po zelené značce zpět k městu a zabočíme po ní vlevo k požární nádrži. Poblíž pod ní stály ještě v nedávné době budovy jednoho ze štěpánovských mlýnů. Tzv. Horní mlýn je doložen již v Berní rule, zbořen byl až v roce 2014 při rozšiřování silnice k nádraží. Zbyl z něho pouze sklípek ve svahu. Poddanský mlýn podle mlynářů nazývaný Holub, Kotrč, Zemanův mlýn, před rokem 1840 se uvádí o dvou kolech se stoupou, v roce 1930 mlýn a pila. Pokračujeme po značce po cestě vedoucí podél zřetelného 1,3 km dlouhého mlýnského náhonu. Asi v polovině cesty do vesnice Rataje míjíme studánku sv. Anny, která byla opravena a vysvěcena v roce 2011. Název vsi vznikl nejspíše ze staročeského slova „rataj“, tj. oráč. První písemná zmínka o existenci Rataj pochází z roku 1395 (vláda krále Václava IV.). Původně zde byl svobodný hospodářský statek, Až do poloviny 19. století pak byly Rataje poddanskou vsí. Na odlišení nedalekých Rataj nad Sázavou, kterým se říkalo Rataje Hrazené, nesly označení Rataje Ovesné. Po husitských válkách se majitelé střídali, osada spadala do vlašimského, nebo kácovského panství. Od roku 1627 se Rataje staly trvalou součástí vlašimského panství. V roce 1774 došlo k rozdělení ratajského panského dvora mezi osadníky, vznikla řada drobných hospodářství. K vynucenému založení JZD došlo až na podzim v roce 1958. Zajímavostí je, že v letech 1957-59 byla na místě staré kamenné kapličky postavena nová kaple sv. Jana Nepomuckého. Uvnitř jsou umístěna dvě díla rodáka Františka Kupsy, lidového řezbáře (1896 – 1975). Blaničtí rytíři v hoře Velkém Blaníku a Betlém s jesličkami. Kaple je též na ratajské vlajce a ve znaku obce, který v roce 2001 schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR.
Dále vede cesta stále po zelené značce podél Boreckého potoka. Asi po 500 metrech od rozcestníku U břízek můžeme sejít ze značky po cestě doleva. Dojdeme do Ratajské ulice a tím se vyhneme chůzi podél rušné silnice od Pavlovic. A to jsme již ve Vlašimi, kde naše procházka dlouhá 11,5 km končí. Pokud půjdeme dále po značce vyjdeme u Vlasákovy ulice. Můžeme si prohlédnout blízký vlašimský židovský hřbitov, pokud máme síly i nedaleký dvůr Čechov s památným dubem. Také ve Vlašimi najdeme mnoho památek a dalších zajímavostí, kterým jsme se věnovali v předchozích Toulkách. Do Štěpánova se dopravíme autobusem z Vlašimi, o víkendech a svátcích od června do září lze využít i železnici, na které je udržován alespoň turistický provoz.
Výletní trasu je možné si prodloužit a dojít také na nedalekou rozhlednu Kalamajka. Věž Kalamajka je ze dřeva, kovu a betonu z r. 2021 o výšce téměř 26 m. Rozhledna je uzamčená, klíče jsou k zapůjčení v Trhovém Štěpánově nebo na některém ze šesti obecních úřadů v okolních obcích, nejlépe po telefonické dohodě. Na druhé mapce je delší trasa s odbočkou právě na rozhlednu a měří 20 km.
Mapka výletu:
Použité zdroje:
Vlček Jaromír, Trhový Štěpánov, 2005, Durdík Tomáš, Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Libri 1999
www.trhovystepanov.cz, wikipedia.cs, www.vodnimlyny.cz
Zajímavosti:
Biskup Tobiáš měl příznivý vliv na mladičkého krále Václava II. (1278-1305), jednak pečoval o lid a jeho vzdělání. Kaplanům uložil, aby chodili i do sousedních vesnic a učili lid číst a znát obsah Bible. Postavil se do opozice proti Ottovi Braniborskému, který byl poručníkem nezletilého krále Václava II. Spojil se proti němu s mnoha českými pány a současně hájil lid. Na mnoha místech, a rovněž okolo štěpánovského kostela, dal postavit opevnění. Tak vznikla i ve Štěpánově kamenná hradba s dvěma branami a sem se uchylovalo obyvatelstvo v dobách, kdy hrozilo nebezpečí. Původní dřevěnou tvrz-Štěpánovský dvůr, dal přestavět na kamenný hrad, kde sídlil purkrabí, který zodpovídal za biskupský majetek. Vybudované opevnění sloužilo k obraně nejen proti Braniborům, ale rovněž proti biskupovým odpůrcům, zvláště proti Budivojovi, synu Hroznaty z Úžic (u Uhlířských Janovic), kteří pustošili biskupské statky. Již v době povýšení Štěpánova na město zde byly významné trhy, a právě obchodování napomohlo k jeho rozkvětu a rozvoji.
V době vlády posledních Přemyslovců bylo nedaleko Štěpánova objeveno zlato. Došlo k tomu tak, že na základě Horního zákoníku vydaného roku 1249 králem Václavem I. zde konali průzkum Němci. Nejen zde, ale na celém Podblanicku. Zlato bylo objeveno v blízkosti dnešní Černé skály u Panského mlýna.
Náboženská obec jistě ve Štěpánově existovala na počátku 18. století, žilo zde asi 10 rodin. Asi po roce 1890 se změnila na modlitební spolek, který zanikl po 1. světové válec. Drobná židovská čtvrť ležela v centru městečka (2 dlouhé trojdomky), další domy rozptýleny na různých místech. Poslední synagoga byla prostá jednopatrová budova s bytem v přízemí a modlitebním sálem v patře. V roce 1924 přestavěna na rodinný dům, zbořený po roce 1945.
Město mívalo jednoslovný název Štěpánov. Vlašimské okresní zastupitelstvo k němu připojovalo přívlastek u Vlašimě. To se zřejmě nelíbilo místním radním, a proto podali žádost na příslušné úřady, aby se město napříště jmenovalo Trhový Štěpánov, jak bývalo označováno ve starých listinách. Žádosti bylo vyhověno a tento název je užíván od 6. září 1912.